Člověk na kterého se můžete obrátit.
Aleš vystoupil z auta na okraji města. Byla tam zastávka a on byl na první pohled něčím zajímavý. Chtěl jsem se s ním seznámit. Zeptal se na cestu do centra a já mu dal lístek na trolejbus – už nevím, kde jsem ho tenkrát vzal? Tohle by mohl být začátek dlouhého přátelství. Bylo mi sedmnáct. Přijali mě na grafickou školu. Devadesátý létá plný svobody a cestování. Jezdilo se autostopem. Na okraji města stáli často stopaři v řadě za sebou. Já tenkrát bydlel kde se dalo – na chatě u kamaráda, v opuštěné školce nebo v létě na střeše starého domu. Společně s dalšími „umělci“ našeho věku jsme si udělali happening na Starém městě v jednom z vybydlených domů. Sklepení mělo tři patra pod zemí. Aleš vystavil své obrazy, občerstvení i hudbu obstarala Krišna, přiišla spousta známých. Když byla akce v nejlepším, vypadl ze třetího patra kamarád. Měl zlomená žebra a odvezli ho do nemocnice. Jindy jsme vyrazili na cestu do Litomyšle, kde dříve Aleš studoval. Seznámil mě s novýma lidma a k ránu jsme po lešení vylezli na věž kostela. Aleš vybudoval svoji kariéru v nadnárodní společnosti. Založil jedno z velkých grafických studií a zaměstnal spousty lidí. Podporuje mě, kdykoliv ho požádám. Víme o sobě a máme si pořád co říci. Letos mi pomohl s nerealizovaným návrhem nového loga školy.